Fotografie jako odraz mého světa (free)

Fotografie pro mě nikdy nebyla jen o technice. O ostrosti, objektivech nebo správném světle. Na kvalitě si dávám záležet vždy, ale jedna věc se mění s každým focením – atmosféra.

Moje aktuální nálada se totiž do fotek otiskne dřív, než zmáčknu spoušť. Když mám hlavu plnou energie, vznikají odvážnější a živější snímky. Když jsem zamyšlený, fotky jsou tišší, temnější a víc nutí zastavit se. Neplánuji to. Prostě se to děje.

To ale neznamená, že svou náladu přenáším na modelku. Ať už prožívám cokoliv, focení se vždy snažím vést v uvolněné a příjemné atmosféře. Trvalo mi nějaký čas naučit se vlastní pocity na těch pár hodin odložit stranou, aby se přede mnou každý cítil dobře. A myslím, že se to povedlo – alespoň podle referencí, které od modelek dostávám.

Možná i proto nemám rád uspěchané focení. Kvůli problémům s nohou a chůzí se pohybuji pomaleji, ale časem jsem zjistil, že mi to vlastně vyhovuje. Raději tvořím v klidu, bez zbytečného stresu a tlaku na čas. Díky tomu vzniká uvolněná atmosféra, ve které se modelka může cítit přirozeně a focení si opravdu užít.

Možná i proto je každé focení trochu sázka do neznáma. Modelka předem neví, jakou atmosféru budou výsledné fotografie mít. Jestli budou jemné, syrové, temné nebo plné energie. Jednu věc ale ví jistě – že na těch fotkách bude vypadat dobře. O to se postarám vždy.

Možná právě proto mám fotografii tak rád. Neukazuje jen člověka před objektivem. Pokaždé v sobě nese i kus člověka, který stál za fotoaparátem.

Moje fotografie jsou mým aktuálním pohledem na svět. Jsou odrazem toho, co zrovna cítím, jak přemýšlím a jak v danou chvíli vnímám emoce, světlo i lidi kolem sebe. Proto se jejich atmosféra neustále mění. Ne proto, že bych hledal nový styl, ale proto, že se stejně jako každý člověk neustále měním i já.