Samuel Toch: Jak motivovat vojáky a naplnit Armádu České republiky?

Přinášíme vám text od Samuela Tocha, autora knihy Na množství nehleďte: Invaze (2024), který nám poslal své připomínky a body do diskuze o tom, jak motivovat lidi ke vstupu do armády a udržet stávající vojáky ve službě. Co si o jeho návrzích myslíte? Které z nich považujete za realizovatelné a jaké změny byste si přáli vidět vy? Dejte vědět do komentářů. 

Plat je základ, ale systém příplatků je neadekvátní 

Armáda se dlouhodobě potýká s podstavem, vysokým věkovým průměrem vojáků z povolání, odchodovostí a nedostatečnými zálohami. Přestože platy vojáku v letošním roce vzrostly a je přislíbeno další zvýšení od začátku následujícího roku, motivace ke službě zůstává slabá a důvodů je hned několik. 

Základní platový tarif, který tvoří zhruba tři čtvrtiny celkové částky vyplácené vojákovi v polovině měsíce, je sice celkem přiměřený, ale systém příplatků často postrádá logiku. Příspěvky na bydlení a dojíždění jsou nedostatečné a náročnější pozice nebývají finančně oceněny odpovídajícím způsobem. Vojáci z mechanizovaných rot tak pobírají stejný stabilizační příplatek jako logisté či kuchaři.

Stejně jsou na tom i průzkumníci a odstřelovači. Na vyšší stabilizák si sáhne málokdo. U odbornostního příplatku nadále platí princip „vyšší bere“, takže vojáci z povolání nejsou spravedlivě odměňováni za svou snahu, odbornost ani práci navíc oproti ostatním kolegům.  Do budoucna by měla proběhnout revize systému stabilizačních příplatků a zároveň by se měla umožnit kumulace příplatků za odbornost. Taková změna by mohla motivovat vojáky ke službě ve výběrových a náročných pozicích i ke zvyšování vlastní kvalifikace.

Ačkoli se v roce 2025 platový tarif zvýšil a další navýšení se očekává začátkem roku 2026, je nutné zajistit, aby vojákům bylo garantováno každoroční dorovnání inflace. Jen tak jejich výplata v čase neztratí svou reálnou hodnotu.

Odměňovat setrvání, ne pouze nábor

Náborový příspěvek je velkým políčkem déle sloužícím vojákům. Nijak je totiž nemotivuje k dalšímu setrvání v armádě, protože na něj mají nárok pouze nově nastupující kolegové.

Mnohem efektivnější by byl systém příplatků při prodloužení služebního kontraktu s Ministerstvem obrany. Inspirací může být Norsko, kde voják po pěti letech služby dostává možnost uzavřít další pětiletý kontrakt, za jehož přijetí obdrží významný finanční bonus. Takový model by armádě pomohl udržet zkušené vojáky a zároveň je spravedlivě odměnit za jejich loajalitu a dlouholetou službu.

Bydlení jako největší problém současné generace

Bydlení je v současnosti celospolečenským problémem, který se nevyhýbá ani vojákům  a samotné příplatky ho nevyřeší. Armáda, potažmo Ministerstvo obrany, by se měly inspirovat v zahraničí a vybudovat vlastní ubytovací kapacity. Ty musí být důstojné a odpovídat potřebám vojáků.

Rozdělování bytů by mělo vycházet z jasně stanovených kritérií, například délky služby, hodnosti nebo velikosti rodiny. Mladý svobodník na začátku kariéry by tak mohl získat slušnou garsonku, zatímco déle sloužící praporčík či důstojník by měl nárok na větší byt či dům, kde může pohodlně žít se svou rodinou.

Takový systém by představoval nejen sociální jistotu, ale také silnou motivaci ke vstupu do AČR, k setrvání ve službě i k případnému přechodu mezi jednotlivými útvary.

Benefity jako symbol uznání

Vhodným doplňkem by mohly být také různé benefity, jimiž by stát dal vojákům jasně najevo, že si jejich náročné a odpovědné služby váží. Mezi taková opatření by mohlo patřit například:

• zrušení DPH na pohonné hmoty a potraviny,

• zvýhodněné nákupy osobních automobilů ve spolupráci s českým průmyslem,

• obnovení fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP) se zjednodušeným systémem čerpání,

• a další podpůrné programy, které by vojákům usnadnily financování rodinných i volnočasových aktivit.

Takové kroky by nejen zlepšily životní úroveň vojáků z povolání, ale zároveň posílily jejich pocit společenského uznání a sounáležitosti.

Struktura armády a vševojskové základny

S tím souvisí i možná změna organizační struktury armády. Cílem tohoto textu není hodnotit efektivitu rozdělení vojenských sil, přesto je nutné zmínit, že současná AČR je rozmístěna po území republiky až příliš roztříštěně, což komplikuje nezbytnou spolupráci mezi jednotkami.

Zřízení vševojskových brigád spolu s rozsáhlejšími základnami by mohlo zvýšit efektivitu armády, zjednodušit výcvik i logistiku a zároveň snížit náklady na provoz příliš velkého počtu kasáren.

Na takových základnách by navíc mohla vzniknout kompletní infrastruktura pro vojáky a jejich rodiny – od ubytování přes školky a školy až po obchody, restaurace či čerpací stanice. Ty by mohly vojákům nabízet zboží a služby za zvýhodněné ceny, například bez DPH.

Dánský model jako inspirace

I přes uvedené změny bude AČR pravděpodobně i nadále čelit nedostatku personálu. Inspirací by mohlo být Dánsko, které zavedlo systém částečné mobilizace. V rámci něj jsou z jednotlivých ročníků losem vybíráni občané, kteří nastupují přibližně na rok do armády, a po ukončení služby se zařazují do aktivních záloh.

Tento model by mohl pomoci zaplnit chybějící místa, zejména tam, kde není nutný dlouhodobý odborný výcvik či několikaleté studium. Zároveň by umožnil vytvořit početnější a lépe připravenou skupinu rezervistů, která by byla klíčová v době zvýšených krizových stavů.

Závěrem

Zvyšování platů je nepochybně důležité, samo o sobě však nestačí. Skutečná motivace vojáků musí vycházet z pocitu spravedlivého ocenění, jistoty a dlouhodobé perspektivy. Pokud AČR dokáže nabídnout férový systém odměňování, kvalitní zázemí a smysluplné benefity, může se vojenská služba stát pro větší počet občanů nejen profesí, ale i prestižní životní volbou.